PROČ ČERNÁ A BÍLÁ ?                          SYMBOL ZEBRA ?


Světlo: Symbolika: život, naděje, pravda, poznání, spiritualita, ale i teplo, radost.
V obrazech: Světlo vytváří atmosféru, hloubku a objem.
Světlo může zdůrazňovat detaily, detaily a barvy.
V realistickém malířství se světlo a stín používají k zobrazení reálné scény.
V impresionismu se světlo a stín používají k zobrazení dojmů a pocitů.
Světlo může být zdrojem symboliky, například v náboženských obrazech, kde symbolizuje Boha nebo božskou sílu.
V sochařství: Světlo a stín zdůrazňují objem a tvar, vytváří hru světla a stínu, která dodává soše hloubku a dynamiku.
Stín: Symbolika: tajemství, strach, temnota, tajemství, reflexe.
V obrazech: Stín vytváří kontrast a hloubku, definuje tvar a objem.
Stín může dodávat dramatický a tajemný nádech.
V malířství se stín používá k vytvoření perspektivy a hloubky.
Stín může být symbolický, například v obrazech, které vyjadřují smutek, zlo nebo strach.
V sochařství: Stín může soše dodávat dramatický a tajemný nádech, zdůrazňovat její tvar a objem a vytvářet iluzi pohybu.
V hudbě: Světlo: Symbolika: jasná a radostná hudba, optimismus, vitalita, energie.
V hudbě: Světlo se často spojuje s vysokými tóny a jasnými barvami.  Hudba s velkým množstvím světla může být jasná,
 energická a optimistická.
V klasické hudbě se světlo často používá k vyjádření radostných momentů a vyvrcholení.
V moderní hudbě se světlo často používá k vyjádření optimismu a pozitivní energie.
V nástrojích: jasné a zvučné tóny nástrojů jako jsou trubky, flétny, housle a klavír.

Stín: Symbolika: temná a tajemná hudba, melancholie, smutek, strach, tajemství.
V hudbě: Stín se často spojuje s nízkými tóny, tichým tempem a tmavšími barvami.
  Hudba s velkým množstvím stínu může být melancholická, temná a tajemná.
V klasické hudbě se stín často používá k vyjádření smutku, strachu a tragických momentů.
V moderní hudbě se stín často používá k vyjádření tajemství, tichosti a melancholie.
V nástrojích: temné a tajemné tóny nástrojů jako jsou hoboj, klarinet, violy, violoncella a kontrabasy.

Černá a bílá v umění a hudbě:

  V umění:
Černá: Symbolika: tajemství, prázdnota, temnota, ale i síla, elegance, vášeň.
V obrazech: Černá barva vytváří kontrast a hloubku, zdůrazňuje světlá místa.
Černobílé fotografie vytváří nostalgickou a dramatickou atmosféru.
Minimalistické umění často využívá černou pro zdůraznění jednoduchost a čistoty.

V sochařství: Černá barva se používá pro zdůraznění textury a tvarů, vytváří tajemnou a monumentální atmosféru.

Bílá: Symbolika: čistota, nevinnost, mír, ale i prázdnota, sterilita.
V obrazech: Bílá barva symbolizuje světlo, odraz světla a čistotu, navozuje pocit klidu a naděje.
Černobílé fotografie vytváří retro a klasický vzhled.
Minimalistické umění využívá bílou pro zdůraznění jednoduchosti a čistoty.

V sochařství: Bílá barva zdůrazňuje jemné detaily a hladké povrchy, vytváří pocit čistoty a elegance.

V hudbě: Černá  nota:   označuje se jako důraz v rytmu.
Symbolika: Temná hudba, rock, metal, grunge, elektronická hudba, symbolizuje sílu.

Bílá nota: označuje se jako nejdůležitější nota v rytmu, bez důrazu.
Symbolika: Klasická hudba, folk, jazz, pop, ambientní hudba, symbolizuje klid, mír a čistotu.

Černé a bílé noty v hudbě nejsou vlastně o barvách, ale o důrazu v rytmu.
Bílé noty představují základní rytmus, bez důrazu.
Černé noty představují důraz v rytmu, jsou "silnější" než bílé noty.
Tohle rozdělení se dává do souvislosti s historií hudebního zápisu: Na počátku se používaly pouze bílé noty, ale s vývojem hudby se začaly používat i černé noty pro označení rytmických změn a důrazu.
Černá barva byla v té době tmavší a výraznější než bílá, a tak se stala vhodnou pro vyznačení důraznějších not.
Nejde tedy o "černou" a "bílou" barvu jako o symbolické barvy, ale o označení rytmického důrazu.

A proto máme rádi ZEBRY !

zebra stepní

CHARAKTERISTIKA:
Zebry patří do čeledi koňovitých, u nichž najdeme nejpokročilejší úpravu končetin ze všech lichokopytníků – každé jejich chodidlo tvoří jen jeden prst. Všechny druhy mají dlouhý krk a hlavu a dlouhé, štíhlé končetiny. Dalšími charakteristickými znaky jsou hluboká hruď, hříva na krku, ocas končící střapcem chlupů, tvrdé kopyto na každé noze, plošky tvrdé, ztluštěné kůže (tzv. kaštany) na vnitřní straně předních nohou nad zápěstím a velmi pohyblivé nozdry. Oči mají oválné zorničky a jsou na stranách hlavy, takže zvíře má rozhled na všechny strany. Ve dne i v noci vidí tito kopytníci výborně. Uši jsou dlouhé a mohou se otáčet při lokalizaci zvuků, aniž by zvíře hnulo tělem. Navíc mají i ostrý sluch.
Pro zebru bezhřívou je charakteristická ztráta hřívy po dosažení 3 let věku. Pruhy na hlavě a krku jsou navíc sytě tmavé.

Třída: Savci

Řád: Lichokopytníci

Váha:​ 175 - 385 kg

Výskyt: Afrika (Oblast Ugandy)

Délka:​  217 – 246 cm, výška v kohoutku 110 –145 cm

Věk: až 40 let 
(v zajetí)

Prostředí a stanoviště:

Přednost dává savanám nebo řídkým lesním porostům.

Způsob života:

Základní jednotkou je rodinné stádo vedené dospělým hřebcem a tvořené několika klisnami a jejich mláďaty. Počet jedinců ve skupině zpravidla bývá 4 až 8, někdy i 15. Samci nejsou teritoriální, což souvisí s toulavou povahou těchto zeber. Po dosažení dospělosti jsou mladá zvířata obou pohlaví z mateřské skupiny vyhnána a hledají si nové partnery. Dospívající hřebci žijí v mládeneckých skupinách a pokoušejí se získat harém. Při soubojích se navzájem koušou a rozdávají rány předníma i zadníma nohama. Hřebci si svoje stáda chrání, ale nejsou tak agresivní jako ostatní druhy zeber. O to víc dávají o sobě vědět hlučným říháním, zejména v noci.

Způsob obživy:

V jejich potravě převládá tráva. Díky silným zubům mohou spásat i tu méně kvalitní. Vždy se zdržují poblíž vodního zdroje.

Rozmnožovaní:

Samice jsou březí 12 až 13 měsíců. Rodí pouze jedno mládě vážící asi 30 kg. Matka jej může přikrmovat mateřským mlékem až 16 měsíců. Dospělosti dosahují dříve samice (1,5 – 2 roky); samci mohou 
o partnerky usilovat nejdříve ve 4 letech. 
U tohoto poddruhu zebry stepní mají mláďata hřívu. Ovšem jak dospívají, hříva se ztrácí a u dospělých chybí úplně.

Ochrana druhu:

V současné době nejsou zavedena žádná ochranná opatření.

Zajímavosti:

  • Kombinace černých a bílých pruhů má několik funkcí. Slouží k vzájemnému rozeznávání jednotlivců, pomáhá k regulaci teploty těla a rozostřuje obrys těla a tím mate predátory.
  • Zebry nejsou dobří běžci – na krátkou vzdálenost sice vyvinou rychlost až 50 km/h, ale brzy se unaví.
  • Největšími přirozenými nepřáteli zeber jsou lev, hyena skvrnitá, gepard a levhart.
Přejít nahoru